Francouzský beran

Francouzský beran vznikl zkřížením anglického berana se stájovým králíkem ve Francii roku 1863. Důvodem bylo, že angličtí berani netrpěli tolik prašivinou jako králíci s postavenýma ušima. Francouzi z toho vyvodili, že jsou proti prašivině odolnější (důvod byl spíš ten, že angličtí berani se musí chovat velmi opatrně s ohledem na jejich dlouhé slechy). Původní berani měli divokou barvu. Strakaté berany vyšlechtili němečtí chovatelé zkřížením se svými strakatými králíky. Okolo roku 1870 se jako válečná kořist dostal do Německa.

K nám se dostali roku 1873. Josef Kamaryt o nich píše - cituji: "...prvním naším význačným chovatelem techto roztomilých hranáčů, povahy na pohled nabručené, ve skutečnosti však dobráků od kosti, byl J. V. Mastný z Lomnice nad Popelkou..." což tyto králíky dobře vystihuje. Mezi 1. a 2. světovou válkou vyšlechtil Bohumil Folprecht barevný ráz trojbarevného strakáče a pojmenoval ho "trojbarevný beran vouzovský", který však pro svou náročnost brzy zanikl.

Je zajímavé pozorovat vzrůst slechů u mláďat: Po narození mají ouška stejná jako ostatní plemena (složená dozadu), ale v době opouštění hnízda je začnou stavět. V šestém týdnu si s nimi "pohrávají", což znamená, že jednou odklánějí jedno ucho, jindy druhé, později rozkládají obě, až jim nakonec poklesnou a utvoří tzv. závěs.

Beran je velmi odolné plemeno, které rychle roste. Mezi vady patří: laloky (ještě v 50. letech byl u samice přípustný lalok ve tvaru vlaštovčího hnízda) a kalhoty