Anglický beran

Vyšlechtěn v Anglii z francouzského berana. Králíci podobní anglickým beranům se zde vyskytovali již v 18. století pod názvem "Lops". Téměř všichni měli bílou nebo strakatou srst a extrémně dlouhé i široké uši. Aby se docílilo ještě delších uší, užívalo se kdysi různých prostředků - boltce se vytahovaly, králíci se chovali v teple apod.

K nám se dostal "amerikán", jak byli tito králíci původně nazýváni, v 70-80. letech 19. století. S anglickým beranem jsou spojeny počátky českého králíkaření a AB se stal jeho nejúčinnější propagací. Jejich úspěšným chovatelem byl Václav Fuchs, který importoval z Anglie kus za 150 zlatých a zkřížil jej zde s francouzským beranem.

Josef Vrbka roku 1933 v knize "Výnosný chov králíků" napsal: Zvláštním rysem povahy Angličanů je, že v chovu všeho zvířectva domácího se snaží docíliti pokud možno nejpodivnějších tvarů . V roce 1948 psal J. Kamaryt o Angličanovi A. Cowardovi, který měl exemplář o délce uší 80 cm a šířce 17 cm. Nejdelší uši má nyní podle Ester Verhoef-Verhallenové (1998) černá samice AB - Sweet Majestic Star - měřeno přes hlavu 72,4 cm.